Silná psychika

26. srpna 2016 v 22:35 | Jane |  Na zamyšlení
Každý, kdo má nějakou nemoc a nepoddá se jí , je hrdina!!!

Vyrovnat se s tím, že jsme v něčem jiní, že máme problém, který nás může odříznout od druhých lidí a taky zhoršit lásku k nám samotným může být někdy dost těžké a i unavující. Zvlášť pokud se nemocn nelepší apod. Proto obdivuji Ty silné jedince, kteří se umí radovat i přes své zdravotní problémy. Nemocní mají možnost vybrat si ze dvou možností. Buď se naplno oddají své nemoci , budou se kvůli ní nenávidět, odcizí se od ostatních a budou se litovat, nebo se budou snažit na to nemyslet, budou se snažit o to žít plnohodnotný život jako normální lidé, budou šťastní a všechno budou snažit brát s určitou rezervou. PROSTĚ SVOU POZORNOST ZAMĚŘÍ NA NĚCO JINÉHO NEŽ NA SVOU CHOROBU.

Jako velký vzor vnímám bývalou spolužačku a kamarádku Aničku, která je odjakživa na vozíčku a neměla to nikdy jednoduché. Ale ať měla sebevětší zdravotní problémy, vždy se usmívala.Takovým příjemným a upřímným úsměvem. Dlouho jsem ji sice neviděla, ale věřím v to, že je usměvavé sluníčko pořád.

Aničko jsi hvězda, když si na Tebe vzpomenu, dodáš mi sílu :), moc Ti děkuji !

Jestli chcete, Anička si píše blog na způsob deníčku, takže se určitě můžete mrknout :) .

http://andulka15.blogspot.cz/



Všem nemocným držím palce ! Bude lépe ! :*
 

Předstírání

26. srpna 2016 v 19:50 | Jane |  Na zamyšlení
Všichni předstíráme, že jsme v pohodě. Že nemáme žádnou chybu. Že jsme dokonalí. A jsme z toho zbytečně moc ve stresu, proto bychom se měli vnitřně vyrovnat se sebou samými, naučit se rozeznávat lež od pravdy a být sami sebou. !

Poděkování všem dobrovolníkům

23. srpna 2016 v 19:40 | Jane |  Na zamyšlení
Dorovolníci chodí do nemocnic utěšovat nemocné a smutné děti zadarmo. Kvůli dobrému pocitu a radosti. Když jsem byla v nemocnici, byla jsem za ně moc vděčná, protože hlavně díky nim jsem přestala myslet na svou nemoc. Vybarvovala jsem si obrázky barvičkami na sklo. Kreslila jsem si, hráli jsme hry, skládali puzzle...

Moc Vám dobrovolníci děkuji...pomáháte rozptylovat. Šíříte světlo, naději a RADOST! A to je moc důležité...nemocnice jsou docela ponurá místa a vy je prosvětlujete svým zájmem o nás pacienty :)

Děkuji Vám :*

P.S. určitě v tom pokračujte, je to pro dobrou věc ;)
 


Nemocnice - super den :)

23. srpna 2016 v 19:34 | Jane |  Moje Crohnovské paměti
Ještě bych se s Vámi chtěla podělit o vzpomínku na to, jak jsme s Kačenkou měly skvělý den v nemocnici :D . Jednu z věcí , které mám moc ráda na dětských oddělních je to, že k nám chodí dobrovolníci, kteří si s námi chodí hrát a prostě nás rozptylují od našich problémů.

A jednou bylo fakt skvělé odpoledne, protože nás dobrovolníci vzali s sebou na povídání o divokých afrických zvířatech. Vyslechly jsme si zajímavosti o jejich životech. Dokonce jsme si sáhly i na kůže zeber a žiraf. Mohly jsme si dát kolem krku živého hroznýše...mimochodem trochu mi ocáskem škrtil ruku :D , ale pán chovatel mi ho ze mě pomohl sundat. Dozvěděli jsme se, jak rozlišit dva druhy vzhledově skoro stejných hadů...Korálovky (užovky) a Korálovce (jedovatého hada). Korálovka má mezi černými proušky jeden bílý proužek, jako život..kdežto Korálovec má mezi dvěma bílými pruhy jeden černý, jako smrt :D . Tu pomůcku si pamatuji dodnes.

Taky byla přednáška o dravcích. Mohly jsme na vlastní oči naživo spatřit supy, orly, káňata, sovičky atd. Sebrala jsem odvahu a zkusila jsem si jednoho supa podržet na rukavici. Byl velmi těžký a pořád mám před očima to, jak dokázal hýbat tím svým dlouhým krkem...mají holou hlavu , aby se jim na ni zachytávalo minimum bordelu z jejich nalezených mršin.

Moc jsme si to všechny užily. Dobrovolníci jsou opravdu skvělí terapeuti .

Setkání v nemocnici - Kačenka :)

23. srpna 2016 v 19:15 | Jane |  Moje Crohnovské paměti
Neřeknu Vám přesně datum, kdy ke mně na pokoj přibyla jedna slečna i se svou maminkou, ale její příběh byl fakt síla.

Napíšu to , jak si na to pamatuji.

Kačenka byla v nemocnici proto, že se jí už jako miminku nedovyvinulo tenké střevo tak, jak mělo. Byla s tím i na operacích...jednou jí na jedné z těchto operací vytvořili umělý vývod...(nakonec se ukázalo, že to nebylo nezbytně nutné).

K nám na oddělení přišla plna očekávání, že jí toho pitomého vývodu už konečně zbaví a ona bude mít pokoj...ještě trpěla horším sluchem,proto nosila naslouchátka a maminka jí musela každý den píchat proteinové injekce kvůli růstu, které jak jsem zaslechla moc bolí při aplikaci...no prostě to Kačenka neměla vůbec jednoduché. Na její maminku si taky moc pamatuji, byla to neobyčejně silná žena.Bojovnice !!! Úplně mě holky dojímaly , jak s tím bojovaly a snažily se být optimistkami :) .

Nadešel den operace a jak pak Kaččina máma poznamenala..prostě jí otevřeli a řekli , že tam ten vývod nechají a zase jí zavřeli. Kačenky mi bylo strašně moc líto, ale to nebylo všechno. Po operaci trpěla horečkami a bylo jí zle. Měla trochu vyboulenější bříško (v místě řezu). Doktoři tvrdili, že teplota atd. po operaci může být. A už chtěli Kačenku pustit domů.

Myslím,že to bylo buď den před jejím propuštěním z nemocnice nebo dokonce v ten samý den, ale prostě byla v koupelně a najednou se jí otevřela poklopka od jedné hadičky, kterou měla umístěnou do bříška. A vytekly z ní asi 2 dl hnisu, nebo i víc ..vím jen to, že proto chudák měla ty teploty...dostala totiž infekci do rány a kdyby to pak nedej bože prasklo dovnitř do dutiny břišní, tak by tu už pravděpodobně asi nebyla... no prostě síla :( . Každopádně chirurg řekl jen, že je to moc dobře, že se to vyčistilo a pak nařídil nějakou pravidelnou desinfekci...ale lidi prostě uznejte, že to bylo docela zanedbané..ze strany lékařů :(

Naštěstí Kačenka i její maminka to společými silami zvládly..a když jsem už byla dávno doma a holky byly ještě v nemocnici, psaly jsme si pomocí Viberu. Bohužel se mi pak ztratil kontakt, ale vím, že holky nakonec pustili domů...akorát že i s vývodem .

Cestování

21. srpna 2016 v 14:00 | Jane |  Deník velké poseroutky :D
Tak..za chvíli si jedu dodělat praxi.. až do Brna. Cestování s Crohnem taky není úplně jednoduchá záležitost.Raději jsem dnes moc nejedla, aby mě to po cestě nepokoušelo běhat jako na maratonu :D . Jediná věc co mě teď opravdu štve je to, že je v Brně žloutenka. A na veřejných záchodech mám trochu obavy, abych se nenakazila.

Vlhčené ubrousky ..zabalené
Kapesníky a toaleťák.... zabalené


Cestovní horečka... docela jo..

Tak snad to dám :D

Chce to hlavně klid.

Hádanka :D

21. srpna 2016 v 9:13 | Jane |  Moje vtipy
Víš, co má společného hovno a motorka ???

Šlápneš a jedeš !!! :D












Kopírováno z fb ;)

Nečtěte pokud...

21. srpna 2016 v 9:05 | Jane
Lidi , tento blog jsem pojala tak trochu jako svýho psychologa...prostě vypsat ze sebe všechno. A protože je tenhle blog o mém onemocnění (jak už vyplývá z názvu blogu), budu tu psát i doslova o hovnech...tudíž je možné, že některým čtenářům bude má tvorba připadat hnusná, trapná, žinantní apod.

Ale nebojte, bude to i o více věcech :)

P.S. na tomto blogu se možná sem tam budou vyskytovat trochu sprosté výrazy...

Přeji příjemnou zábavu :DDD

Děkuji za pochopení ;)

Je to pro mě fakt velký psycho

21. srpna 2016 v 8:20 | Jane |  Deník velké poseroutky :D
Lidi, je fakt epický když nemáte tak velký průjem,jako obvykle a pro mě osobně je ještě velký psycho mít normální poop :DDD Je to fakt divný

NJN...to je tak , když si zvyknete na to, že vaše normální stolice je tekutější než Dobrá Voda.... :D

Crohn - mix mých myšlenek

21. srpna 2016 v 0:56 | Jane |  Moje Crohnovské paměti
Bolí mě břicho...zvlášní tupou bolestí. Když něco sním, rychle letím na wcko. Někdy ani nemusím mít průjem. Prostě mám celkově strašně zrychlený metabolismus. Moje tělo si proto z potravin nemá moc co ukládat do zásoby. Jsem proto docela hubená. Na doporučení své doktorky, držím bezlepkovou dietu a to je možná další důvod, proč jsem tak hubená. Kamkoliv jdu ven , musím počítat s rizikem toho, že si budu muset odskočit. A kolikrát to prostě nejde... a člověk se pose+e. Často se kvůli tomu cítím velmi méněcenná...

Že nemůžu dělat nic bez ostažitosti. Dávám si pozor co sním, aby to bylo bez lepku, někdy když mi není moc dobře je lepší když strava obsahuje co nejméně zbytků (slupek a semínek). Toaletní papír s sebou beru všude. Ještě že mě drží facebooková skupina pacientů s Crohnovou chorobou. Lidé se na ní nemusí bát vypsat své pocity, dotazy apod.

Mám nasazenou biologickou léčbu, beru injekce Humiru, každý týden jednu-lidi, pálí to jak čert...ve složení je kyselina citronová nebo něco takového...
Také jsem musela začít chodit k psychiatričce a mám již brzy naplánované sezení s paní psycholožkou. Jsem moc úzkostlivá a cítím často velký stres.Naštěstí mám skvělou rodinu, která mi psychicky i fyzicky velmi pomáhá.Zválšť moje setřička Anitka. A mí přátelé. Mám přátele i z nemocnice. Má kamarádka Míša je úžasná mladá slečna. Má celiakii a i nesnášenlivost na laktózu. Byly jsme spolu na pokoji, a moc jsme se zkamarádily.

Na nemocnici je skvělé to, že když máte pocit , že jste nejvíce nemocný , vždy se najde někdo , kdo je na tom hůře než vy.
K tomu je skvělé to, že v nemocnicích jsou zvyklí na všechno možné... průjmy nejsou to nejhorší...zdaleka ne.

Na mém oddělení jsou moc hodní :) . Jsou tam skvělé sestřičky i hodní a schopní doktoři. Je tam i spoustu mediků a to jak z ČR, tak i ze zahraničí. Crohnovu chorobu mi diagnostikovali v roce 2012. Bylo mi 12 let. Měla jsem absces u konečníku, byla jsem velmi unavená, mívala jsem časté průjmy někdy i s přímesí krve. Absces pak sám praskl. Pamatuji si,že jsem tehdy šla doma po škole na toaletu. Byla jsem doma sama. Konečník mě bolel normálně, jako vždy. Akorát, když jsem se pak utírala byl skoro celý toaletní papír od krve. Dost jsem se lekla. Honem jsem se běžela podívat se na to do zrcadla...no jo... a chronická píštěl byla na světě :D...

Crohn se mi projevoval všelijak. Vždy jsem měla ale průjmy, bolesti břicha a zhubla jsem. jednou to bylo dokonce 10 kg za 14 dnů!!!Když moc nemáte chuť k jídlu a chodíte na velkou 16 denně (i v noci - skoro jsem se nevyspala...zavřete oči a hned musíte na toaletu, pak se osprchujete kvůli hygieně, jdete znovu spát, spíte asi deset minut a zase jdete na wcko...a furt a furt dokola).
Jednou to byl zánět podkoží (erythema nodosum).Udělaly se mi na holeních takové rudé flíčky...ty pěkně bolely...pak se z toho udělaly boule. Mysleli jsme, že mě něco poštípalo. Když jsme raději zajeli do FNM, rovnou si mě tam nechali.

Jednou jsem zase měla strašné průjmy a strašně mě u toho bolel konečník...měla jsem pocit , že rodím zadkem...dávala jsem si do úst plný balíček kapesníků , jako roubík, abych neřvala bolestí... bylo to fakt peklo.

A teď naposledy se mi Crohn projevil průjmy, nesnášenlivostí a bolestmi břicha.

Ale snažím se to zvládat .

Kam dál